Minimum rámů u konstrukce zimní zahrady otvírá dům příjemně do zahrady |
     . Prohlédni fotky |
Zástavba ze 70. let minulého století odpovídala době vzniku. Nízká světlá výška místností i jejich rozměry připomínaly panelové byty, okna a stěny domu už nesplňovaly dnešní požadavky na tepelné izolace.
Hlavní cíle byly proto jasné: uvolnit dispozici, dopřát domu dostatek světla a dát mu současný výraz. První oslovené architektonické studio však svým návrhem majitele nenadchlo, proto se obrátili na architektonickou kancelář AI – DESIGN a architekta Petra Vágnera.
Původní vzhled domu ze 70. let
Dům se zimní zahradou
Ten se svými kolegy připravil opravdu razantní změnu. Ponechal pouze obvodové a nosné zdi, zvětšil vnitřní prostor díky zimní zahradě a především dům výrazně prosvětlil.
Protože zimní zahrada byla od počátku koncipovaná jako nedílná součást stavby, působí zcela přirozeně i v kontextu vedlejších řadových domů.
Večerní pohled nejlépe dokládá, jak se dům změnil. Žaluzie a závěsy zaručují dostatek soukromí
Světlo na prvním místě
Pro lepší osvětlení místností využil Petr Vágner nejen pásová okna v patře a velké prosklené plochy do zahrady v přízemí, ale denní světlo přivedl dovnitř i pomocí stropního otvíravého okna nad schodištěm.
Strop v přízemí nebylo samozřejmě možné zvýšit, přesto výsledný dojem z nového interiéru doslova omračuje lehkostí a volností.
Jeho dominantou se totiž stalo maximálně odlehčené schodiště zavěšené na šesti ocelových táhlech, které prochází celým domem, tedy od suterénu, přízemí až do prvního podlaží.
Akcent teplé červené barvy dodává interiéru příjemné oživení
Upozorňujeme, že fotografie vznikly těsně po dokončení rekonstrukce, tedy ještě před nastěhováním majitelů. Stavební práce a další úpravy trvaly přibližně devět měsíců.
Když zmizí příčky
Vnitřní dispozice se důkladně očistila od zbytečných příček. V přízemí tak vznikl velký obytný prostor s krbem spojený s kuchyní, ta se však skrývá za krbovou stěnou.
"Nemám rád, když je třeba při relaxaci na pohovce výhled i na pracovní kuchyňskou desku, kde zůstalo nádobí po vaření. Spojená kuchyně s obývákem ano, ale musí být někde stranou," vysvětluje architekt Petr Vágner.
V obývací části vyřešil nízkou světlou výšku tak, že nechal zapustit světla do spuštěné rampy. Nepřímým nasvícením bílého stropu tak dosáhl jeho optického zvýšení.
To je mimochodem řešení doporučované třeba i pro byty v panelových domech, kde se objevuje výška pouze 255 nebo 262 cm. Podobné řešení zvolil i v ložnici v patře.
Nepřímé osvětlení stropu místnost opticky zvyšuje
"Pro zimní zahradu orientovanou do zahrady jsme použili cenově dostupný systém, který přitom nabízí velké prosklené plochy bez rámů, takže nic neruší výhled do zahrady. Bez problémů jsme tak dodrželi cenový rozpočet, který jsme měli," říká Vágner.
Elegantní optické propojení se zahradou stavbě výrazně přidalo prostor i světlo. Velká terasa u domu umožňuje v létě pohodlné stolování i odpočinek.
V patře místo čtyř malých pokojů vznikly tři, dvě ložnice a pracovna, ale také dvě šatny. Místo jediné původní malé koupelny mají současní majitelé k dispozici dvě.
Zejména prostorné hygienické zázemí u hlavní ložnice odpovídá dnešním požadavkům. Vedle vany tu najdete i sprchový kout, dvě umyvadla, bidet a klozet, další WC bylo umístěno společně s velkým sprchovým koutem a umyvadlem do druhé koupelny pro hosty.
Ložnice s nepřímým osvětlením stropu, ale i prostoru pod lůžkem
V přízemí je pouze WC s umyvadlem, v suterénu se totiž chystá prostor pro vybudování sauny a samozřejmě další koupelny.
Nábytek v celém domě byl vyroben na míru z lakované MDF desky, pouze čalouněný nábytek byl zakoupen hotový. Červená barva v interiéru, kde jinak převládá bílá a béžová, se ukázala jako velmi příjemný a oživující akcent.
Na podlaze v přízemí byl použit přírodní kámen a podlahové vytápění
Schodiště jako artefakt
Nebylo by to studio AI – DESIGN, které v Praze společně založili Petr Vágner a Eva Jiřičná, kdyby si nevyhrálo se schodištěm. V tomto případě i finanční limit určil použité materiály.
Subtilní nerezové prvky v kombinaci s dubovými schodnicemi natřenými na červeno působí velmi vzdušně, jako kdyby v prostoru až levitovaly. Šest ocelových táhel však upevnění zavěšeného schodiště bez problémů zvládá.
Schodiště se stalo dominantou domu
"Problém byl trochu se zábradlím, chtěl jsem, aby nosná trubka byla co nejtenčí. Podařilo se to i díky dalšímu zpevnění minitáhly," vysvětluje architekt.
Naštěstí se Petr a Pavel Růžičkovi z firmy Artefakt, kteří se studiem spolupracují již dlouho a kovové schody zvládají dokonale, i s designově náročným nápadem vypořádali bez problémů.
Velkou zásluhu na realizaci tohoto schodiště má i statik, Ing. Karel Košek z firmy Recoc. "Právě jeho přesné výpočty nám umožňují zrealizovat naše nápady," chválí Petr Vágner.
Schody mají ještě jednu vychytávku, LED osvětlení zapuštěné do dřevěných schodnic funguje nejen jako skvělý bezpečnostní prvek, ale zároveň v noci vytváří zajímavou světelnou atmosféru.
Celý dům je ostatně koncipovaný tak, aby si ho majitelé mohli vychutnat díky promyšlenému osvětlení i v noci.
Subtilní schodiště se prostorem doslova vznáší
Za zmínku stojí i vstřícný přístup sousedů, kteří jako účastníci stavebního řízení mnohdy komplikují život stavebníků. V tomto případě proběhlo vše bez jakýkoli připomínek, a to včetně stavebního úřadu.
Původní schodiště na chloubu domu rozhodně neaspirovalo
Užitná plocha domu včetně zahrady a garáže: 250 m2Vytápění: plynový kotel, podlahové vytápění Podlahové krytiny: přízemí přírodní kámen (vápenec), 2. nadzemní podlaží koberce |
Toužila po velké a krásné koupelně. Tak ji má v panelákové předsíni
Černá skleněná mozaika je nadčasová |
     . |
Panelový dům z 60. let se sice pyšnil koupelnou z vyzděných příček, ale to bylo všechno. Její rozměry byly možná menší než ty, které nabízela umakartová jádra. Vytvoření dostatečně velké koupelny však bránila hodně nepraktická dispozice bytu s dlouhou a úzkou předsíní.
Odvážná mladá žena, která v pražském bytě bydlela sama, se proto rozhodla pro zcela neobvyklé řešení: nechala koupelnu otevřenou po celé délce, optické oddělení od předsíně zabezpečují pouze černé posuvné japonské stěny. Původně navržená skleněná příčka počká, i z finančních důvodů.
Majitelka velké koupelny tak udělala radost sobě i fotografovi, fotit koupelny bez čelní stěny lze leda v ateliéru nebo showroomu.
Místo dvou "nudlí", koupelny a předsíně, dala majitelka přednost spojenému prostoru
Odvážná majitelka i architektka
Zadání pro architektku Kamilu Holubcovou z Kaa studia bylo jednoduché pouze zdánlivě. Mladá investorka chtěla maximálně prostornou koupelnu a v ní velkou vanu, protože miluje vanovou koupel. Mezi jejími požadavky byl i černý obklad.
"Tuto barvu má velmi ráda, proto ji chtěla mít i v koupelně. Použili jsme španělskou skleněnou mozaiku, která po nasvětlení působí luxusním dojmem, "vysvětluje architektka Holubcová.
K vytvoření velkého hygienického zázemí mělo však studio jen mini koupelnu, WC a maličkou komoru, vše s minimální hloubkou, a vlastně i šířkou. Po vybourání příček se ukázal i další nešvar stavebnictví 60. let minulého století: zoufale nerovné zdi se spoustou výstupků. Jediným řešením tak byla předstěna ze sádrokartonu.
Všechno zlé je ale pro něco dobré. "Toto řešení nám umožnilo vytvořit zajímavé niky, samozřejmě s osvětlením. V koupelně se tak majitelka obejde bez drobného koupelnového nábytku nebo polic," popisuje Kamila Holubcová.
Osvětlené niky vznikly díky předstěně ze sádrokartonu
Na podlahu zvolila architektka světlou samonivelační stěrku, takže úklid je v obou částech velmi snadný a prostor se opticky ještě zvětšil. V koupelně je samozřejmě odvětrání.
Časem lze nahradit posuvné látkové stěny skleněnou příčkou. Hledat pračku je zbytečné. Už za předchozího majitele je její místo v kuchyni. Právě kvůli nevyhovujícímu miniaturnímu prostoru koupelny.
Majitelka nechtěla ponechat ani malou komoru. "Stejně se tam prý nic pořádně nevešlo, sloužila jen pro hromadění nepořádku, proto veškerý možný prostor získala koupelna," objasňuje autorka projektu.
I botník se obešel bez dveří, stačí černé posuvné stěny
Černé panely časem nahradí skleněná posuvná příčka
Samozřejmě, že k tak razantnímu kroku musí být investor hodně odvážný. Single domácnosti si však mohou dopřát i to, co pro velkou domácnost zůstává tabUnikátní přestavba ruin bývalé kovárny na romantické bydlení
Unikátní přestavba ruin bývalé kovárny na romantické bydlení
 foto: Jaroslav Kvíz
Příjemné posezení v přízemí |
     . Prohlédni fotky |
Usedlost v malé vesnici nedaleko Prahy tvořily tři budovy: v nejmenší bývala kovárna, naproti ní kamenný dům. V menší části se bydlelo, velká sloužila jako stodola.
Novomanželé měli v plánu prodat byt ve městě a přestěhovat se sem, do jediné obyvatelné místnosti. Nepochybovali, že rekonstrukce stodoly na pohodlné a hezké bydlení bude pro odborníky hračka.
Vstup do domu
První architekt je zklamal, teprve s dalším pochodili a získali dům, který je schopný reagovat na měnící se potřeby rodiny včetně narození dětí.
Nelehká cesta k odborníkovi
"Obrátili jsme se na architekta na doporučení známých,“ vzpomíná Martin, "jenže nedodržoval termíny, a co navrhl, neodpovídalo našemu zadání. Nezbylo než se rozloučit."
Z furiantství si proto řekl, že se do rekonstrukce pustí sám. Rozhodnutí pochopitelné, ale neuskutečnitelné. "Vlastními silami jsme vybudovali koupelnu a přesvědčili se, že na to sami nestačíme. Zafungovala náhoda v podobě časopisů o bydlení.
"V jednom se psalo o rekonstrukci starého domu, který se podobal naší kovárně,“ říká Martin. "Zavolali jsme do ateliéru Borchardt & Partner v severních Čechách, který byl jejím autorem. To byl první správný krok na cestě k dnešnímu bydlení," dodává manželka.
Pohled na dům z ulice
Jak se poznají ti praví
Dvojice zažila vstřícné jednání a respektování svých přání, ale také transparentní kalkulaci nákladů. "Architekti nás navštívili, prodiskutovali s námi celkovou koncepci přestavby bod po bodu. Za měsíc přivezli první skici,“ popisují manželé.
Martin byl po předchozích zkušenostech mile překvapený: "Ateliér připravil kompletní vizualizaci. Fotografie domu včetně okolí použili pro simulaci, jak bude bydlení vypadat zvenčí i zevnitř. Na počítači jsme se přesvědčili, co uvidíme oknem z každé místnosti - ze židle, z postele i z vany!"
Pohled na dům ze zahrady
Srdcem se stala stodola
Místo kamenné tmavé světničky, kde mladý pár - už s novorozenětem - provizorně bydlel, se hlavním obytným prostorem stala kamenná stodola, do níž se vbudovalo patro. V přízemí 11,6 x 6,5 metru je kuchyně, sedací kout, herna a jídelna s podlahovým topením.
Nad ním stejně velká místnost s podlahou ze smrkových palubek, kterou zařizování ještě čeká. Velký obytný prostor v patře je i nad původní kovářovou síní a světničkou. Do něj Martin plánuje dětské pokoje a ložnici pro hosty.
Obytný prostor v přízemí
Manželka si libuje: "S dispozicí domu jsem spokojená, protože obě děti mají spoustu místa k hraní a já je mám na očích."
Projekt přitom sází na variabilitu a flexibilnost. "nic není definitivní,“ vysvětluje architektka Edith Weiss-Borchardtová, "a zvláště ne bydlení s dětmi. Proto jsme navrhli vestavěné patro jako dva velké otevřené prostory. Dají se jednoduše uzavřít, členit na menší, přesně podle potřeb."
Teď děti spí s rodiči, ale časem budou potřebovat dětský pokoj. Za pár let bude každé vyžadovat místnost samo pro sebe. To všechno je proveditelné bez velkých nákladů.
V rekonstruovaném domě zaujmou také dotažené detaily, které jsou pro práci ateliéru Borchardt & Partner charakteristické.
Jídelna s velkým stolem
V centru domu se ocitlo dřevěné schodiště. Je bezpečné, pohodlné, zabírá minimum místa, tvoří vertikální osu obou křídel a funguje jako křižovatka. Schodiště tvoří prostorové těžiště domu tak, jak je to zažité po generace. To přináší řád a usnadňuje orientaci.
Ponechaná romantika, dodané pohodlí a teplo
Jako u každé přestavby hospodářského stavení na bydlení bylo nutné přivést světlo dovnitř. "Odstranili jsme zazdění původních oken,“ ukazuje architekt Jürgen Wisniewski," a vybourali zdivo nad kuchyňskou linkou pro nové okno." Dvoudílná vrata z fošen, jimiž dovnitř kdysi vjížděly povozy, nahradila stejně velká vrata skleněná.
"Střecha má velký přesah a clonila by jak přízemí, tak horní místnosti,“ vysvětlují architekti, "proto se převislá část prosklila. Museli jsme vymyslet technicky perfektní spojení, které by vizuálně nepůsobilo těžce."
Potíž byla s vestavbou oken po celé délce podzednice, která nahradila cihlovou vyzdívku. Řešení se našlo, ale ze všeho nejtěžší bylo najít řemeslníky, kteří byli schopní je realizovat.
Horní podlaží
Staré budovy mají genia loci a o romantiku v nich není nouze, ale většinou v nich táhne na záda a studí nohy. Proto se při rekonstrukci musí počítat, že nákladnou položku představují topeni a tepelné izolace.
"U starých budov je nejlepší venkovní izolace," říká architekt. "Důležitá je izolace střechy. V tomto případě ji tvoří dvakrát 12 centimetrů minerální vlny, na štítě najdete polystyrénovou izolaci s tloušťkou 14 centimetrů, na venkovní zdi deseticentimetrovou vrstvu polystyrénu."
Přízemní podlahové topení vyhřeje dům dvěma tepelnými čerpadly s pětasedmdesátimetrovými vrty.
Co znamená rekonstrukce
Architekti z ateliéru Borchardt & Partner tvrdí, že rekonstruovat starý dům znamená přijmout a respektovat jeho dochovaný stav.
Majitel se nemá bát měnit své původní představy a má být přístupný pro společné tvoření zajímavého a individuálního řešení. Aby dům tvořil harmonickou jednotu, musí do sebe zapadat konstrukce, technické vybavení, osvětlení, zařízení i design.
Každá jednotlivost má dopad na celek a přispívá k výsledku. Jejich krédo platí i v tomto případě: původní charakter stodoly byl zachován. Jednotlivé prostory navazující na halu jsou otevřené a vzájemně se prolínají.
Všechny instalace jsou vedené povrchově nebo vložené do samostatných tras, aby se nesekalo do původního zdiva.
Trámy napomáhají zpevnění stropu
Vyměňovaly se jen poškozené prvky. Viditelný původní krov zajímavě kontrastuje s nově doplněnou konstrukcí umístěnou v hale. Přirozené propojení vnitřního a vnějšího prostoru zajišťuje uspořádání oken a prosklených ploch.
Plastové plovoucí podlahy odvál čas. Hitem je dřevo a přírodní linoleum
 foto: Kratochvíl parket profi
Do velké světlé místnosti je možné zvolit hodně tmavou podlahu, třeba dub black forest |
Dřevěnou podlahu nechceme, o tu bychom se museli starat. Laminátová "plovoučka" už zevšedněla, tu má přece každý. A PVC? Dejte pokoj, bude to u nás vypadat jako v paneláku...
Listujete katalogy nebo surfujete po internetu a nemůžete narazit na ideální podlahu pro svůj byt či dům? Pokud chcete být in, měli byste hledat jen v kategorii "přírodní materiály".
Ty jsou totiž právě teď v módě. Třeba dřevěná prkna, která mají povrch upravený tak, že vypadají jako sto let stará a hodně opotřebená.
CO DÁT NA PODLAHUJaké podlahy teď patří k oblíbeným? * Přírodní materiály (dřevo, bambus, přírodní linoleum - například marmoleum), ale třeba i kvalitní vinyl * Dřevěné podlahy se zvýrazněním kresby dřeva a suků. Broušené, ručně škrábané či kartáčované povrchy dřevěných podlah; starodávný vzhled * Povrch ošetřovaný přírodním olejem * Výrazné barevné kusové koberce na hladkých podlahách * Betonové podlahy nejen v průmyslu, ale i v domácnostech Na žebříčku oblíbenosti je stále vysoko vinyl. Není to ale ten šedý plast, který znáte z paneláku. |
"Moderní jsou dekory s výraznou strukturou dřevin, s kartáčovaným či ručně škrábaným povrchem a probarvením, jehož se docílí bělením, mořením či prokládáním dřeviny pruty kovů," uvádí příklady Petr Kratochvíl, majitel firmy Kratochvíl parket profi.
Oblíbené jsou rovněž podlahy z cizokrajných dřevin, jako je třeba bambus, teak, merbau, wenge a další.
Pokud se vám dřevo nezdá, můžete místo něj zvolit třeba korek anebo populární marmoleum.
"To je vlastně směs lněného oleje, borovicové pryskyřice, dřevité moučky, vápence a přírodních pigmentů, která se pod tlakem lisuje na jutovou textilii," popisuje Hana Vránová z firmy Forbo, jež marmoleum nabízí.
Jako ryze přírodní materiál je vhodné pro alergiky, astmatiky a také do dětských pokojů, protože dokáže zabránit množení bakterií. Pásy podlahy se svařují, takže vytvoří celistvou plochu bez spojů. Dají se také vytvořit různobarevné obrazce a mozaiky. Materiál se snadno udržuje a můžete pod něj použít podlahové vytápění.
Na výběr budete mít z mnoha barev a odstínů, novinkou je takzvané Artoleum Striato s proužky, které připomíná exotické dřeviny. Metr čtvereční podlahy marmoleum vyjde zhruba na 650 korun.
V obýváku jako v továrně
Pokud máte dost odvahy experimentovat, vyzkoušejte podlahové speciality. Jsou to většinou materiály, které se původně používaly k něčemu jinému. Například průmyslové podlahy, jež se stále častěji objevují v moderních novostavbách.
Že se doma nechcete cítit jako v tovární hale? Nebudete, jde prostě o zvyk. Výhodou broušených betonových podlah je, že jsou v podstatě věčné, a také nemají žádné spáry, takže se snadno uklízejí.
"Podobné je to s dřevěnými mozaikami, které se kdysi používaly v továrnách pod těžké stroje. Vyrábí se vlastně z dřevěných zbytků, takže nejsou drahé. Za cenu běžných dubových parket můžete mít podlahu třeba z masivního teaku či jiného kvalitního dřeva," popisuje architekt Miroslav Holubec z ateliéru m4 architekti.
Z podlahy marmoleum je možné vytvářet barevné obrazce, čehož lze využít v dětském pokoji
V jednom z rodinných domů, které projektovali, použili do koupelny další zajímavost - protiskluzovou podlahu zvanou Altro. Je z vinylu se zrnky karbidu a hliníku a obvykle se s ní potkáte v autobusech, tramvajích či výtazích. Vybrali ji proto, že ji lze vyříznout přímo na rozměr, nestudí a člověk po ní neuklouzne.
Ani tahle podlaha vám nepřijde dost revoluční? "Nedávno jsem narazil na velkoformátové parketové lamely s povrchem z lakované hověziny. Ale cena byla okolo deseti tisíc korun za metr čtvereční," dává tip architekt Holubec.
Plovoucí interiér = český sen
Trendy netrendy, nejprodávanějšími podlahami jsou stále ty plovoucí, ať už laminátové či dřevěné. A to jednak proto, že tuhle podlahu si každý trochu zručný kutil dokáže položit sám, a jednak proto, že se dají pořídit za slušné ceny. Hlavně ty laminátové.
SVĚTLOU NEBO TMAVOU?Jak si hrát s barevnými odstíny podlahy? Záleží především na tom, jak velká je místnost, kolik je v ní světla, jakou barvu mají stěny a zařízení. Máte-li třicetimetrový obývák s minimem nábytku a francouzskými okny směrem na jih, klidně si můžete dovolit tmavou podlahu. Do pracovny o velikosti devět metrů čtverečních s jedním okýnkem orientovaným na sever se naopak hodí světlý odstín, který ji opticky zvětší. Ovšem, jak dodává architekt Patrik Tichý, nemusíte se slepě držet obecných pouček. "Velké prosvětlené haly můžete udělat celé bílé a naopak designový vinný sklípek temně šedý," dodává. |
Laminátová podlaha je tvrdší a křehká, nedá se zrenovovat. Na rozdíl od dřevěné plovoucí podlahy. U ní ovšem budete muset sáhnout výrazně hlouběji do peněženky.
"Nejlevnější laminátová plovoucí podlaha i s pokládkou by do 50 metrového bytu stála okolo 37 tisíc korun, dřevěná kolem 67 tisíc. A na masivní prkennou podlahu budete muset přidat ještě zhruba 50 tisíc korun," počítá Jan Zahradník ze společnosti Zahradník Parket.
Prkenné podlahy se na rozdíl od těch plovoucích lepí k podkladu. Dají se po čase zbrousit a obnovit, ovšem je nutné je občas natřít lakem či napustit olejem, neustále takzvaně pracují. Podobné je to s masivními parketami.
Klasika, která už není jako dřív
Na žebříčku oblíbenosti stále najdete na předních místech také vinylové podlahy nebo i PVC. Zvyk je prostě zvyk. Nepředstavujte si však tu šedou plastovou podlahu z paneláku. Dnes už vypadá jinak a vydrží víc než kdysi. Seženete ji dokonce i v podobě plovoucí podlahy.
Na rozdíl od laminátových podlah tlumí hluk, takže při chůzi neklapete. Odolá vlhku a tekutinám, nezničíte ji ani posouváním židle na kolečkách.
"Dobré je, že místnosti se dají propojit bez přerušení, takže nejsou nutné žádné přechodové lišty. Ani dilatační spáry okolo stěn a mezi pokoji," vysvětluje Aleš Sedláček ze společnosti BRASED EUROTEXTIL CZ. "Doporučuji vinylové podlahy ošetřené polyuretanem, který usnadňuje čištění." Metr čtvereční vinylové podlahy koupíte za ceny od 500 do 900 korun, kvalitního PVC zhruba za 450 korun.
Koberce? Sem tam nějaký
Kdysi velmi populární koberce ode zdi ke zdi v moderních interiérech téměř nenajdete, snad s výjimkou dětských pokojů. V kurzu je spíše hladká podlaha, jíž může dominovat barevný kusový koberec, nejčastěji s jednoduchými geometrickými tvary nebo květinovými vzory.
Podlahy z barevně upravovaného dřeva jsou dnes "in", tato je z modřínu
Úplně pasé nejsou ani strakaté perské koberce, které se budou vyjímat například v místnostech se starožitnými doplňky.
Přemýšlíte, jakou podlahu do které místnosti zvolit? Záleží na tom, kolik peněz máte, jak dlouho ji plánujete v interiéru mít, jaká bude údržba.
"Podlaha musí ladit s architekturou domu, s funkcí místností a jejich designem," dodává architekt Patrik Tichý. "Je také důležité vědět, zda v podlaze bude vytápění, elektrické či datové rozvody, které musí být přístupné."
V kuchyni se dávno zabydlela dlažba, ale i laminátová či dřevěná plovoucí podlaha. Pokud je však kuchyň součástí obývacího pokoje, bývá na podlaze nejčastěji dřevo. To pak přechází do ostatních obytných místností, kde je může zastoupit přírodní linoleum, třeba marmoleum, nebo vinyl.
Tam, kde podlaha dostává pořádně zabrat, například v předsíni, nebo tam, kde je hodně vlhko, tedy v koupelně či prádelně, se hodí odolná keramická dlažba, kámen, litý beton či nenasákavý vinyl.
"Další možností je masivní podlaha z exotického teaku nebo laminátová plovoucí podlaha se speciální úpravou Hydro Plus," říká Jan Zahradník. Ta má na deskách vodotěsný povlak a spáry vyplněné elastickým tmelem.
"Jiný typ, zcela voděodolná laminátová podlaha Dumafloor, má zase nosnou desku i zámkové spoje z pryskyřice," dodává Petr Kratochvíl